Článek se zabývá problematikou stanovení vzdálenosti, na kterou může řidič za snížené viditelnosti poprvé rozpoznat chodce na vozovce. Tato problematika je důležitá pro objasňování a posuzování závažných dopravních nehod, kterými jsou střety vozidel s chodci. Jelikož znalci mohou vzdálenost, potřebnou na rozpoznání chodce, měřit jen ze stojícího nebo pomalu jedoucího vozidla, je důležité zabývat se výzkumem rozdílnosti ve vnímání objektů řidičem ze stojícího a jedoucího vozidla. Potřebný výzkum v této oblasti však dosud nebyl realizován z důvodu, že neexistuje vhodná metoda měření, která by za jízdy umožňovala měřit vzdálenost mezi objektem na vozovce a vozidlem v okamžiku, kdy řidič objekt rozpozná. Toto omezení je v práci odstraňováno tím, že pro určení okamžiku rozpoznání objektu je využito měření změny úhlu pohledu řidiče. Použito je speciálního zařízení vyvinuté fy. viewpoinsystemQR , GmbH. Vzdálenost mezi vozidlem a chodcem je následně určována z rychlosti vozidla a doby potřebné na její ujetí.
V práci jsou pro různé jízdní situace porovnány výsledky měření dohlednosti na chodce ze stojícího a jedoucího vozidla za snížené viditelnosti. Výsledky byly získány z rozsáhlých jízdních zkou- šek uskutečněných v úzké spolupráci Ústavu soudního inženýrství, Vysokého učení technického v Brně a výzkumného institutu EPIGUS – Institut für ganzheitliche Unfall- und Sicherheitforschung z Rakouska.